Menu

Facebook

Odkazy

Počasí

Historie cvičiště

První akcí na založení ZO tehdejšího Svazarmu byla 6.11.1982 ustanovující schůze a dne 11.11. byla Svazarmem schválena nová kynologická organizace č. 959 ve Starém Hloubětíně. Tenkrát byl předsedou organizace p. Lubomír Havelka, z dalších členů můžeme jmenovat např. p. Jiřího Štekrta , paní M. Dvořákovou, Z. Dvořáka, Ilona Štekrtovou, p. M. Havelkovou a další.

Naším prvořadým úkolem se stalo rozšíření naší členské základny a získání nějakého pozemku k výcviku. To však, jak se brzo ukázalo, bylo úkolem nad lidské síly. To nejdůležitější jsme však měli,opravdový zájem o výcvik. Rozhodli jsme se, že se nevzdáme a na úřadech jsme se stali každodenními hosty. Malovali jsme plakáty, aby se občané dozvěděli o naší existenci a nacvičili jsme první veřejné vystoupení, které se konalo 28.11.1982.Tady jsme zaznamenali první úspěch, přišlo na 400 diváků a přihlásili se první členové.

Podmínky k výcviku byly však opravdu těžké, scházeli jsme se na smetišti, které jsme se snažili získat jako náš pozemek. Chuť do práce a nadšení nových členů se pro nás stala hnací silou.

Poslední zpráva z jednání o našem pozemku byla však velmi nepříznivá. Zjistilo se, že na pozemku jež nám byl přislíben, bude stát betonový pilíř pro budoucí dálnici. Tehdy nám podali pomocnou ruku ze Svazarmu, získali jsme pozemek v Kyjích nad střelnicí, který byl poset tisíci různě velkými střepy.

Cvičilo se na asfaltové ploše. Jakmile jsme měli možnost scházet se pravidelně, začali přibývat další členové a i přes nepřízeň počasí docházeli pravidelně na cvičební hodiny.

V polovině 80 let jsme měli na cvičišti 10 německých dog, spoustu NO, bobtaila, hrubosrstého jezevčíka, různé křížence a jiná plemena.

V březnu 1983 počet členů jíž čítal 42 lidí. První interní závod posuzoval p. Jirotka.

Zkoušky v roce 1983 nám přijel posuzovat p. V. Schober - mistr ČSSR ve výcviku služebních psů. Věděli jsme,že jeho nároky na výcvik psů budou ještě vyšší vzhledem k jeho funkci a zkušenostem, které má. Potvrdilo se to hned v úvodu, kdy z 10 účastníků vyloučil 6 hned na stopách, 1 na poslušnosti a 1 na obraně. Udělali jen ti nejlepší. ( Tenkrát jsem byla také mezi vyloučenými - a následujících 9 let jsem se bála setkání s p. Schobrem s kterým jsem se viděla až v r. 1989 na vylučovačkách Mistrovství republiky dle IPO III.Tam jsem zjistila,že je vlastně fajn a že jsem se bála zbytečně. )

Na podzim r. 1983 jsme naplánovali konání třech zkoušek. Naše členská základna se rozrůstala a tak jsme mezi sebe zvali různé hosty. V dubnu 83 přijal pozvání i p. M. Fišer, v květnu Dr. Císařovský, v roce 85 Dr.Horák, p. Síbrt. Každý další rok jsme pak pravidelně pořádali vystoupení k Mezinárodnímu dni dětí.

Pozvání přijal i reprezentant ve výkonu služebních psů Břetislav Ťujík . Výcvik vodících psů nacvičil p. Fišer. Vojáci z VÚ Kbely ukázali vojensky vedené psy.

Pro naše členy jsme pořádali i noční závody, jezdili jsme rok co rok na letní výcvikové tábory, nejdříve do Sezimova Ústí, později do Turnova. Na 1. LVT v "Sezimáku" jelo 28 dospělých, 8 dětí a 16 psů.

Pořádali jsme Vánoční besídky jak pro naše děti, tak i děti z okolí. Jezdili jsme na výstavy dog ( kde získávali naši členové čelní umístění), NO, zůčastňovali jsme se jiných závodů v jiných ZO, pořádali jsme vystoupení pro děti na dětských táborech. V této době už vznikal i náš spec závod -"O Hloubětínský pohár", který později nahradil závod "O Hloubětínský talíř".

Několikrát nás vyhledali i novináři, jak z časopisů tak z rádií.

Doložené příspěvky a veškeré akce, které se v naší ZO konaly a konají zapisujeme do naší kroniky,dnes již druhé v pořadí. Na naše 20ti leté výročí k založení ZO v roce 2002 jsme uspořádali dětský den a pozvali bývalé členy. Na tomto setkání bylo oceněno dlouholeté členství a práce se psy paní Marie Musilové, která tímto získala čestné členství v naší ZKO.

Nic netrvá nikdy věčně, ani chvíle klidu a pohody. Stálo nás mnoho času a úsilí,než jsme si zařídili klubovnu a jakž takž upravili cvičiště. Náhle z čistého nebe uhodilo-nám bylo dáno najevo,že jsme tu vlastně vetřelci. Ani dost dobře jsme nevěděli, komu vlastně jsme překáželi! Objevily se stavební stroje (s označením Svazarmu) a začaly bourat,co my pracně dali dohromady. Prý máme přislíben nový pozemek, ale sliby-chyby. Zde se bezostyšně devastovala příroda,rozšiřovala se cesta na úkor lesa. Nikdo nepřišel a neřekl nám do očí o co jde. Vše se dělo anonymně. Opět jsme chodili na MÚ v Praze 9 a žádali nové cvičiště. Páni úředníci nakonec rozhodli, že se nastěhujeme pod přemostění v údolí v Hloubětíně. Od roku 1987 jsme tedy na stále stejném místě.

Zpracovala - Ilona Štekrtová